DomůGalerieKontakt
Running Away
Running Away

Takový ten pocit ... BEZMOC

18. srpna 2012 v 0:48 | Kris





Seděla a věděla, že tohle nesmí udělat. Prostě nesmí. Nicméně pokušení bylo větší. Zvedla se z lavičky, zavolala na něj ať počká a rozběhla se ... Ten pocit jí za to stál, tolik energie. Nikdy by si to, ale nemohla píchnout, navaluje se jí už při tom pohledu.

Nebo to přinejmenším teď tvrdí. :(
____________________________________________________________


Takový ten pocit, když nemůžete nic dělat ...

Mám kamarádku. Nevím jestli ji ještě pořád můžu nazývat kamarádkou. Známe se šest let, ale za těch šest let se změnilo hodně věcí. Už nejsme ty malé nevinné děti. Už se nepohoršuju nad tím, že nadává. Už se nepohoršuju nad tím co dělá, co zkouší, s kým se baví nebo na čem je závislá. Jen mě to prostě všechno mrzí. Tak strašně ráda bych jí pomohla, protože mám pocit, že ji ztrácím, že ona se ztrácí. Že z té holky, která bývala tak chytrá a hezká nic nebude. Že přijdu o člověka, se kterým jsem se mohla bavit o čemkoli, protože mě neodsuzoval. Teď už se s ní nedokážu bavit. Když si povídáme tak ona vede monolog o tom kde, s kým a co si dala. Nebo o tom kde, s kým a jak se vyspala. Následuje nervování se jestli není těhotná. Bojím se, že jí nedochází, že tohle je jediné nebezbečí, které jí hrozí.

Opravdu si nechci hrát na puritánku, ale ona je součástí mého života, už je v něm nějakou dobu a to se nedá jen tak vymazat. Je to jako jeden dílek puzzle. Obrázek je celý, každý pozná co na něm je, ale ten jeden malý dílek tam bude už vždycky chybět.

Chtěla jsem psát o jiných věcech, mám plnou hlavu věcí, o kterých bych mohla psát a plnou hlavu pocitů. Po víc než dvou letech jsem asi zamilovaná. Poslední dobou o sobě pochybuju. Mám pocit, že se potřebuju vzdělávat (jinak než ve školní lavici), že bych se chtěla realizovat, něco dokázat. Možná nejsem tak silná jak jsem si myslela, nebo jsem možná silnější než si myslím ...

A nejčastěj končím u toho, že vlastně NEVÍM.

Omlouvám se, že nejsem schopná momentálně napsat nic veselého, napínavého, nebo aspoň zajímavého ... Snad příště ...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christeena Christeena | Web | 18. srpna 2012 v 23:50 | Reagovat

Možná by pomohlo si to s tou kamarádkou vyříkat, tak jak ty to píšeš sem, tak přesně takhle ji to nějak říct. A možná nějaká ta pauza vám jen prospěje, chce to čas...

2 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 29. srpna 2012 v 9:10 | Reagovat

Chápu, ztráta přítele a ještě ke všemu tak pomalá jak píšeš jako pomalé umírání, bolí to...
Znám to, mám taky jednu kamarádku, ale teda nic nebere..
Nemyslim si, že bys nutně musela na ní hledat jen ty dobré věci, nebo se na to, oc ti vadí nedívat. Měla bys jí říct, že se ti to nelíbí a že jestli bude dělat dál tak se sní vídat už nebudeš...možná to zní drsně, ale něco uděláš, rozhodneš se a pocity tohohto článku budou minulostí..
Jinak nesouhlasím s psolední větou, články přece nemají být veselé a napínavé..nejzajímavější články jsou ty upřímné, které hovoří o tobě ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama