DomůGalerieKontakt
Running Away
Running Away

Měsíc je jen nepatrná část našeho života

26. července 2012 v 16:53 | Kris
Slunce už se prodíralo škvírami mezi žaluziemi. Ona ještě spala, ale když ji prvních pár paprsků zalechtalo na tváři, procitla. Protáhla se, otevřela oči a s úsměvem přivítala nový den. V hlavě jí proběhlo: ,,Co je dnes vlastně za den?"
____________________________________________________________


Ach ten slastný pocit, když nemusíte vědět zda je pondělí, středa nebo sobota. Když můžete spát do sytosti, klidně do poledne. Když se nemusíte v neděli stresovat, že zítra už je zase to odporné pondělí. Pokud si vlastně uvědomíte, že je neděle. O čem, že to mluvím? Těžko se to říká, ale jeden ze dvou měsíců slastného lenošení je pryč. PRÁZDNINY. Mají dva měsíce, které se na začátku zdají poměrně dlouhé, pak se jednoho dne probudíte a uvědomíte si, že už zbývá jenom týden.

A takhle to jde do kola. Začnou prázdniny, ani nemrknete a jsou Vánoce. Přitom je to celých 6 dlouhých měsíců. Osobně mám některé měsíce radši, jiné méně, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že žádný není stejný, žádný není nudný a s ubíhajícími roky se měsíce mění před očima.

Když jsem byla malá tak Prosinec znamenal Vánoce, brouzdání se sněhem před večeří, rozzářené oči, při čekání až budu moct vlítnout do obýváku kde je pod stromečkem kupa dárků - hlavně pro mě! Silvestr tak mrazivý, že rachejtle nešly zapíchnout do země.
Následoval Leden, kdy mrzlo až praštělo, kdy jsme slavili dědečkovy narozeniny a pokračovalo období obžerství.
Na únor jsem se těšila jako na druhé Vánoce, kvůli mým narozeninám, aneb přežírací maraton pokračuje.
Březen = mamčiny narozeniny, už čekáte, že to přežírání končí? Končí tak možná hory teď už špinavého sněhu a začíná nám ta topící se břečka téct do bot.
V dubnu na nás vykukují první teplejší paprsky a otužilci na jihu moravy odhazují svršky a vybíhají jen lehce odění zkontrolovat své vinice.
V květnu už svršky odhodili téměř všichni a začíná ten pořádný život - sázení prvních plodin a touha nesedět doma, když venku je přece táák krásně.
Červen už je předzvěstí práznin, nikomu se nic nechce, nejradši trávit všechen svůj volný čas venku, ležet na sluníčku, číst si a hlavně - nic nedělat!
Červenec a Srpen milují snad všichni, teploty neklesají pod třicet a já s babičkou kutíme co se dá. Nebo spolu s kamarády pobíháme v přírodě, domů se před půl desátou nevrací!
Září, začíná poprchat, mlhy nás vítají téměř každé ráno, ale odpoledne nás ještě rozradostní sluníčko, které se snaží nám darovat ještě trochu své energie do zásoby na zimu.

Nemám chuť komentovat následující odporně pochmurný měsíc ...

Listopad - už ten název, chodíte, všude pod nohama zavazí od deště neustále mokré listí. Fuj ... Miluju všechny optimisty, kteří se radují ze všech barev popadaných listů a nejradši by se vrhli do každé kupky, kterou lidi pracně smětly z pod svých v létě tak hojně plodících velikánů.

A zase je tu prosinec, ale když si tak teď říkám, není co býval, ale neztrácím naději a každý rok znovu a znovu vyhlížím - bílé Vánoce.

A když můžete od začátku měsíce června dva měsíce jen tak po večerech polehávat a pozorovat Měsíc je to krása!

Pěkný zbytek prázdninového měsíce a prosím vás, udělejte si chvilku čas a večer se na tu krásnou lunu podívejte, jako by se zastavil čas a na ničem nezáleželo, kdo nezkusil, nepochopí. :))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L. L. | Web | 20. srpna 2013 v 22:14 | Reagovat

Moc pěkný článek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama